Toto je starší verze dokumentu!
Obsah
Linux a grafika
Jak je řešeno grafické zobrazení v linuxu a jaké možnosti jako uživatelé máme
Troška historie pro pochopení
Linux je svým přístupem dítětem unixu. V době zrodu linuxu se v unixu (a potažmo i v linuxu) pracovalo jen v příkazovém řádku. Systém byl stále robustnější, a když technika umožnila využívat grafických možností, přidal se do systému grafický server.
Grafický server je služba, která pracuje nad jádrem linuxu a na tzv. grafické konzoli umožňuje grafické zobrazení dat, tak jak to známe z dnešní doby. Pravdou ale je, že systém jako takový není na grafickém prostředí nijak závislý, může pracovat i bez něj, grafické prostředí lze v běžícím systému vypnout i zapnout.
Nad grafickým systémem (dnes je obvykle používán server xorg, nazývaný také X11) běží nějaký správce oken. Typicky KDE, GNOME, Xfce4, Enlightenment a řada dalších. Každý z těchto správců oken využívá grafický server, ale obrazová data prezentuje po svém, ovládání pracovní plochy má ve své režii. Takže správce oken rozhoduje o tom, jaké klávesy vyvolají minimalizaci okna, jestli plocha umožní práci s ikonami, kolik pracovních ploch můžete mít k dispozici, jak bude vypadat menu atd.
Zvláštností jsou některá nová 3D prostředí. Například v Mageii defaultní správce 3D prostředí XGL se spouští jako součást systému X serveru a své služby nabízí všem okenním správcům.
Volba grafického prostředí
Při instalaci Mageii z DVD defaultně zajišťuje správce oken KDE. Pokud si před instalací chcete vyzkoušet jiné možnosti stáhněte si Mageia live CD s prostředím, kterému dáváte přednost.
Na slabších strojích je vždy lepší využít možnosti nainstalovat si a využívat některé jednodušší správce oken (Xfce4, LXDE, IceWM, WindowMaker, Fluxbox a další), protože právě grafické prostředí zatěžuje HW nejvíce. Daní za rychlost je někdy menší komfort, méně automatických funkcí a trochu nezvyklé ovládání (ve srovnání s KDE nebo GNOME). Obvykle jsou tato prostředí silně návyková, mají skvěle vychytané detaily v ovládání a pokud si na ně zvyknete, možná nebudete chtít měnit.
Pokud máte modernější stroj, asi se budete chtít potěšit 3D prostředím. Nastavuje se pomocí nástroje drak3D, je také dostupný z Ovládacího centra Mageia → Nastavení hardware. Takzvaný akcelerovaný desktop umí využívat výpočetní síly grafického procesoru, takže dodatečné grafické fičury by neměly nijak výrazně zatěžovat procesor.
3D prostředí nijak nesouvistí s funkčností 3D programů. Schopnost grafického systému spouštět 3D aplikace (typicky hry) funguje (umožňuje-li to grafická karta a ovladač) i bez běžícího 3D prostředí (metisse ap.). Pro běh 3D aplikací se využívá systém OpenGL, což je určitá obdoba Direct3D ve Windows.
KDE4
KDE4 je rozsáhlý, komplexní a ve značné míře automatizovaný systém, který má ve své režii dokonce i správu zvuku, připojování médií za běhu a spoustu dalších vychytávek. Více služeb ovšem znamená větší režii (větší zatížení procesoru a vyšší nároky na pamět ať již operační - RAM - nebo diskovou). Ve verzi 4 pak KDE zajišťuje i 3D zobrazování plochy, tedy získal vlastní sadu 3D efektů a je nadále neslučitelný s 3D podporou správců oken, jako je zmíněné XGL. Podobně i Xfce má svého kompozitního správce a některá další prostředí také.
GNOME
GNOME další ,velmi komfortní prostředí, využívající služeb knihoven GTK+. Dává uživateli intuitivní ovládání a bohatou softwarovou výbavu, inspirovanou prostředím MacOS
Xfce4
Xfce4 odlehčené destopové prostředí, stejně jako GNOME vycházející z GTK+. Myš v logu má symbolizovat „malost“ a „rychlost“.Je vhodné pro počítače se slabší hardwarovou konfigurací.
LXDE
Enlightenment
Fluxbox
IceWM
Openbox
Jak změnit grafické prostředí?
1. Ve správci balíčků v Ovládacím centru (lze spustit i přímo příkazem drakrpm) si v levém sloupci vyberte v roletce Volby → Grafické prostředí. Můžete vybírat. Vybrané grafické prostředí se do systému nainstaluje.
Tato volba ovšem předpokládá znalost systému! Pokud neznáte součásti zvoleného prostředí, bude pro vás jednodušší v ovládacím centru zvolit v roletce „Metabalíčky“ (balíčky se slovem „task“ v názvu) a nainstalovat např. task-gnome pro prostředí GNOME - máte jistotu, že prostředí se nainstaluje celé.
U výměny GNOME za Xfce doporučujeme přečíst tuto stránku
2. Po instalaci se odhlaste z aktuálního grafického prostředí a na přihlašovací obrazovce si zvolte, jaké prostředí chcete spustit. Pak zadejte přihlašovací údaje a jste tam.
Grafické přihlašování KDM, GDM
Některá grafická prostředí si nainstalují i vlastní display manager (úmyslně to píšu anglicky, aby se to nepletlo se správcem oken). V případě KDE je to kdm, v případě GNOME je to gdm atp. O co jde? Jde v podstatě o grafického správce přihlašovacího dialogu. Pokud vám například vyhovuje defaultní přihlašovací dialog a menu (bude to nejspíš kdm), následně nainstalujete GNOME, zjistíte, že se přihlašovací obrazovka změnila a nevyhovuje vám. Spustilo se totiž gdm. Přihlásíte se tedy do systému a v programu Konzole (menu Nástroje) jako správce (root) spustíte utilitu drakedm. Tam můžete vybrat jiného správce přihlašovacího dialogu (z dosud nainstalovaných).
